Minulý týden se naše třídy zúčastnili lyžařského kurzu. V pondělí jsme přijeli na Staré Hamry, vybalili jsme si věci a rovnou jsme šli na svah. Večer po vyslechnutí hlavních pravidel a pokynů jsme měli volný a společně si povídali na pokojích. V úterý jsme lyžovali celý den a večer jsme hráli společně různé hry v jídelně. Ve středu dopoledne probíhal výcvik na lyžích, odpoledne jsme šli na procházku směr Švarná Hanka. Večer jsme opět trávili zábavnými hrami. Ve čtvrtek jsme cvičili na lyžích a prknech, protože odpoledne se konal závod v obřím slalomu. Večer jsme měli diskotéku, a i když jsem se tomu divila, nakonec tancovali všichni. V pátek ráno jsme šli naposledy lyžovat a pak se už jen zabalit a jet domů.

Myslím, že se nenašel nikdo, kdo by na lyžáku ještě nezůstal. Takže nakonec se nikdo nezabil a dokonce ani nezranil. Všichni jsme se naučili alespoň trochu lyžovat nebo snowboardovat a hodně jsme se sblížili. Také moc děkujeme všem učitelům a Romanovi, kteří pro nás kurz připravili. Všichni jsme si lyžák moc užili. J

Natálie Papugová

Je nedělní odpoledne a já netrpělivě čekám na rodiče, abychom mohli vyrazit na autobusové nádraží, kde se mám potkat se svou třídou a jet směr Beskydy na lyžařský výcvik. Konečně, když už vidím mamku s klíči, beru kufr a lyže a pospíchám k autu. Otevřu dveře a společně se všemi věcmi se tam pomalu soukám. 

Na autobusáku se s rodiči loučím a vstupuji se svými kamarády a kamarádkami do autobusu. Slza ukápla jen rodičům, já jsem byla ráda, že jsem na chvilku vypadla z domu.
Cestou jsem pozorovala, jak pomalu začínají kvést kytky a raší tráva a uvažovala jsem, na čem vlastně budeme lyžovat.
Přijeli jsme na místo, takový veliký kopec, na kterém jsme stáli u nějaké malé dřevěné zastávky a já jsem myslela, že omdlím. Celou dobu jsem si představovala kopy sněhu, sněžné psy a polární lišky, ale teď, když jsem to viděla, měla jsem pocit, že to asi nebude lyžařský výcvik, ale turisťák. To, co bylo v dálce bílé, nebyl sníh, ale byly to sedmikrásky. Vyložili jsme věci z autobusu, nechali jsme je tam a šli jsme pěšky do kopce, protože tam byla pro autobus moc úzká cesta. Chata od nás byla vzdálena asi tři kilometry. Nejdřív se mi šlo výborně, ale pak se to zhoršovalo a asi v půli cesty už jsem skoro neuměla dojít, protože se mi udělaly na noze dva obrovské puchýře. Nakonec jsem to nějak přežila a došla jsem tam.
Druhý den ráno už jsme šli lyžovat, naštěstí tam byla sjezdovka, kterou zasněžovali. Poprvé, když jsem se na ty lyže postavila, jsem myslela, že to bude hračka, ale pořád jsem padala. A když naši skupinu „lyžařů dostali poprvé na lanovku" a jeli jsme nahoru na kopec, tak to byla taky velká katastrofa. Skoro všichni jsme ten kopec sjeli - ale po zadku. Tak nám to šlo celý týden, ale je pravda, že jsme se pořád o něco zlepšovali.
Čtvrtý den byla soutěž ve slalomu. Cítila jsem se na výhru. Byla jsem totiž výborný jezdec jak v jízdě popředu, tak i pozadu. Proč jsem byla ve slalomu diskvalifikována, dodnes nevím. Určitě to nebylo chybou jezdce, svedu to na mé povolené přeskáče, neboť moje technika jízdy se mi jevila jako dokonalá. Také jsem měla nastudovanou literaturu se zimní tematikou. Jako příklad uvádím knížky Josefa Lady, ve kterých jsou také technicky vyobrazené některé zimní sporty.
Závěrem můžu říci, že po úspěšně absolvovaném lyžařském výcviku bych si klidně troufla i na Fusův kopec, a to jsem před ním měla velký respekt. A největší poznání z lyžařského výcviku je to, že gravitační zákon funguje naprosto dokonale.

Karolína Ricková

Od 16 . 2. do 21 . 2. jsme byli na lyžařském výcviku ve skiparku Grúň ve Starých Hamrech. Začalo to na autobusovém nádraží v Bolaticích. Všichni se rozloučili a pak už jsme vyjeli. V autobusu byl velký hluk, protože všichni kecali a už se moc těšili, až tam dojedeme.
Dojeli jsme pod velký kopec a pak jsme museli zbytek cesty pěšky. Byly to asi 3 kilometry do kopce. Když jsme konečně došli k chatě, museli jsme si v té hromadě tašek najít tu svou a odnést ji do pokoje. Pokoje nám rozdělil pan učitel Neuvald.
Druhý den v pondělí jsme se nasnídali a hned jsme šli lyžovat. Já jsem byl ve třetí skupině. Učili jsme se, jak si zapnout lyže, správný postoj na lyžích atd. Potom kolem nás projel hodně rychle prázdný snowboard. Všichni se začali smát. Nakonec se ukázalo, že patřil naší spolužačce.
Úterý bylo podobné. Zase jsme šli lyžovat na velký svah a večer jsme hráli různé společenské hry. Byla to velká zábava.
Ve středu už nám to lyžování všem docela šlo. Celý den jsme jezdili. Všechny nás to moc bavilo. Ten den jsme ale měli službu. To znamená, že jsme museli uklízet v jídelně a vymýšlet hry na večer. Měli jsme na to celé odpoledne, protože venku trochu pršelo, a tak jsme nešli lyžovat.
Ve čtvrtek jsme jezdili slalom na čas a večer měla být diskotéka, na kterou se všichni moc těšili. Byla skvělá, všichni tancovali, smáli se a hudba byla super.
V pátek jsme si všichni sbalili věci a odevzdali je v recepci. Potom jsme se naobědvali a sešli jsme ten velký kopec, kde nás minule vysadil autobus. A pak jsme už jenom blbli v autobuse a těšili jsme se domů.
Ale byl to ten nejlepší lyžák, který kdy naše třída zažila.

Michal Sniehotta