Výměnný pobyt Rudy

Fotogalerie z výměny zde.

A jak to viděli samotní žáci:

Polsko 26. 9. - 4. 10. 2011

Skládáme s taťkou kufry do auta a vyjíždíme k „Céčku", kde máme sraz k odjezdu na výměnný pobyt do Polska. Přivítám se s kamarády a za chvíli už jedeme. Když dorazíme, divíme se, jak  jsou ti Němci a Poláci velcí, někteří byli i o něco starší než my. Pak jdeme do školy a tam je slavnostní přivítání. Když skončí, rozejdeme se s rodinami, ke kterým jsme byli přiřazeni, k nim domů. Já jsem bydlel u rodiny patnáctileté Karolíny. Nebydlela ve městě Rudy, ale ve vedlejší vesnici  Jankowice. Každé ráno jsme dojížděli školním autobusem do školy v Rudách. Nejdříve jsme navštívili Ratiboř. Setkali jsme se se starostou Ratiboře, dozvěděli jsme se něco o historii města. Ukončili jsme to pozdním obědem v pizzerii. Další den jsme jeli do Krakova, kde jsme nocovali. Chodili jsme po náměstí a navštívili jsme krakovský zámek a chrám. Ráno jsme dostali volno a mohli jsme chodit po obchodech. Šli jsme navštívit i kostel. Odpoledne jsme jeli do koncentračního tábora v Osvětimi. Měli jsme průvodce sice v polštině, ale něco už jsme rozuměli.

Také jsme šli do parku a sbírali kaštany a různé podzimní plody. Z toho jsme vytvářeli lepením na papír různé obrazy. V neděli jsme byli bez dozoru, měli jsme volný den. Já s Karolínou a některými dalšími jsme šli na bowling. Poslední den jsme byli na zámku v Rudách, potom jsme jeli domů nachystat se na diskotéku. Diskotéka skončila kolem osmé, a to už na parkovišti před školou stáli rodiče spolužáků, kteří nás měli odvézt domů. Loučení trvalo asi třičtvrtě hodiny. Potom jsme jeli domů. Pobyt se mi strašně líbil. Už se těším na příští rok, až pojedu do Německa.

                                                                                                                                                                  Jiří Šefčík

Výměnný pobyt v Polsku

Jako každý rok, tak i letos se naše škola účastnila výměnného pobytu. S námi se zúčastnili také Poláci a Němci. Výměny se účastní žáci 7. tříd. Do Polska na výměnu odjelo 10 dětí a dvě paní učitelky: paní Franková a Pašková. Do Polska jsme dorazili s pomocí rodičů kolem 18.30. Tam jsme byli rozděleni do rodin. Každý žák se seznámil s rodinou, u které 9 dnů bydlel. Hned druhý den ráno jsme vyrazili na výlet do města Ratiboř. V Ratiboři jsme navštívili zámek, zdejší radnici, kde jsme dostali upomínkové předměty. Středeční program byl následující: ráno jsme šli všichni do parku, kde jsme nasbírali kaštany, klacky a listy, ze kterých jsme vyráběli projekty. Navštívili jsme i skanzen v Rudách - úzkokolejku, kterou jsme se projeli. Pak přišla na řadu opékačka. Ve čtvrtek  jsme odjeli do města Krakov.  Zde jsme i přespali. V pátek návštěva koncentračního tábora Osvětím, kde nás paní průvodkyně provedla celým táborem. V sobotu byla prohlídka  tepelné elektrárny v Rybniku. Po prohlídce jsme měli volný čas, který jsme využili v nákupním středisku. V neděli uspořádala každá rodina pro ubytovaného žáka svůj vlastní program. V pondělí přišel na řadu výlet na statek, kde chovali koně. Zde jsme se mohli na koních povozit. V úterý, v den odjezdu, jsme stihli navštívit uzavřený těžební důl, kde je dnes muzeum. Po návratu z výletu byla rozlučková diskotéka. Ve večerních hodinách jsme odjížděli domů. S plným batohem dárků a mnoha zážitky.

                                                                                                                                                      Sára Holbíková

Výměna 2011                   

Dne 26. 9. v 17:30 hod. jsme vyjeli do Polska. Hodinu jsme jeli, měla jsem obrovské nervy, u koho budu, jak to u nich vypadá, jestli se tam skamarádím atd. Když jsme tam dojeli, ve škole jsme zjistili, s kým budeme. Dostala jsem super holku, která naštěstí bydlela blízko kamarádky. Moc se mi u nich líbilo. Byla jsem u nich jako doma. Byli jsme na mnoha krásných a zajímavých místech, jako jsou např:  ratibořský zámek, Krakov, tepelná elektrárna Rybník, Osvětim, uhelný důl - muzeum aj. Hodně toho bylo. Taky jsme se byli 2x podívat ve velikých nákupních centrech Focus Park a Plaza.  Několikrát jsme opékali. Byla sranda, jeden večer jsme šli ke kámoše Paulině, druhý den večer k Jesice. Taky jsme se domluvili, že půjdeme na bowling. Bylo fakt super! Nejvíc z výměny se mi ale líbilo nocování v Krakově a rozchod na velkém náměstí, kde bylo plno super obchodů. Měli jsme se moc dobře! Byli jsme tam devět dní. Jsem moc ráda, že jsem se odvážila tam jet, protože jsem poznala super kámoše a viděla jsem věci, které bych neměla možnost normálně vidět. Domů se mi nechtělo. Mám je všechny moc ráda a klidně bych jela zase. Ale musím přiznat, že se mi tam napřed vůbec nechtělo. Teď nelituji, že jsem tam jela, ba naopak! Vrátila jsem se se senzačními zážitky. 

                                                                  Ivana Šimečková


Výměna - Rudy (26. 9. - 4. 10. 2011)

Zážitky z 9 krásných dnů strávených v polských Rudách. Odjezd byl naplánován na pondělí večer. Po příjezdu jsme se ve škole rozdělili do rodin. Dostala jsem sympatickou rodinu. Cestou jsem dostala trošku strach, protože jsme vjeli do lesa a chvíli jsme jeli lesem, až jsme přijeli do osady asi o patnácti domech. Po příjezdu mě provedli celým domem a ubytovali.

                Od úterý nás čekal celotýdenní program. Úterní večer byl zakončen báječnou diskotékou. Největší zážitkem pro mě byl dvoudenní výlet autobusem do Krakova, kde jsme navštívili hrad a strávili noc. Krakov je krásné starobylé město. Při zpáteční cestě jsme navštívili koncentrační tábor v Osvětimi. Do té doby jsem si vůbec nedokázala představit, jak takový tábor vůbec vypadá. Řeknu Vám, nebyl to vůbec příjemný pocit při představě, co všechno museli lidé vytrpět.
                Pomalu se přiblížil víkend, který jsme měli strávit se svou náhradní rodinou. V sobotu jsme navštívili elektrárnu a město Rybník. V neděli jsme si byli zahrát bowling.
                V pondělí jsme se prošli po Rudách a navštívili  tamější  klášter. Cestou zpátky jsme se zastavili na jednom statku, kde jsme měli možnost projet se na koni nebo v kočáře. Ani nevíme jak, ale najednou tu bylo úterý, den odjezdu. Dopoledne jsme ještě strávili v uhelném dole, kde jsme si prožili svoji chvilku strachu, když nám řekli, že budeme fárat 320 metrů pod zem. Ale všichni ve zdraví přežili.
                Přišel podvečer, čas diskotéky, po které jsme se rozloučili se svými rodinami. Kytičkou jsme jim poděkovali za to, že se o nás starali celou dobu jako o vlastní děti. Při loučení se málokdo ubránil slzám. Škoda, že to tak rychle uteklo - ale vzpomínky nám zůstanou na dlouho.

                                                                                                                                                              Lucie Šulová